Sunrise moon - 0.1

12. července 2010 v 12:11 | WeousH*
1.díl
,,Justy, jsi si jistá, že je to opravdu tady?" ptám se ustaraně a prohlížím si ten strašidelně vypadající les. ,,Ano, jsem si tím jistá, více než kdy předtím!" horlivě kývala hlavou a už chtěla vykročit k lesu, když jsem ji zastavila. ,,Justy. Já vím, že chceš zachránit svou sestru, ale.. Stojí ti za to riskovat.. svůj život? Třeba tu, ani vůbec není a my tam půjdeme zbytečně."

 ,,Hele, ty víš, že po té autonehodě, mi už zbyla jen sestra. Takže, abych ji zachránila půjdu kamkoliv!" Ano to je holt Justy, i když vypadá nebojácně, vevnitř se celá třese strachy. Ale je chudák. Po té autonehodě ji zemřeli všichni z rodiny, kromě jí a její mladší sestry. Od té doby se ty dvě úplně změnily, místo věčných hádek, tu teď je kopa lásky. Někdy mi přijde, že ji má radši než mně a to by mně hodně štvalo. Občas se přistihnu, že na její sestru žárlím.

Najednou mi před očima začne lítat ruka. ,,No tak haló! Storm!" volala Justy. ,,Promiň já.. no.. to je jedno." Probrala jsem se z mého zamyšlení. ,,Tak jdeš tam, nebo nejdeš?" ptala se mně Justy. ,,No, Just. Já nevím, i když tady venku je 35°C, tak z toho lesa mám husí kůži. Ale, pokud ti o to vážně jde, tak…" ,,Díky!" skočila mi do řeči a objala mně. A tak - i když nerada - jsem šla za Justy do toho lesa. ,,Když se nám něco stane, tak za to můžeš ty!" zamumlala jsem. Když jsme tam vešly, tak jsem se naprosto zděsila. ,,Co to je?!" vyjekla jsem. ,,Počkej Storm nešlapej tam!" zařvala Justy, ale už bylo pozdě. Šla jsem, ale najednou jsem přestala cítit půdu pod nohama a začala jsem padat dolů a dolů. Byla mi čím dál větší zima. Najednou jsem spadla do vody a padala jsem čím dál více hluboko. To jsem se odvážila otevřít oči a zděsila jsem se co jsem pod sebou viděla. Bylo tam tisíce - pokud i tohle není slabé slovo - mrtvol. Začala jsem pištět, ale tím jsem si z pusy vybrala všechen kyslík a začala jsem se topit. Z vrchu se ke mně doléhalo Justyino hysterické volání. Při tom jsem si uvědomila, že kolem mě jsou neustále bublinky.. Pořád víc a víc.. a navíc, že ta voda je růžová! V tom jsem, ale už ztrácela vědomí. Nějakých 5 minut se nic nedělo a před očima jsem měla pouze černou temnotu, když potom se mi najednou vrátila energie do těla a já otevřela oči. U mě stála má babička a cosi mumlala. Až po chvíli jsem ji začala rozumět. V jednom kuse mluvila: ,,Jsi jedna z vyvolených, nevzdávej to!" V tu chvíli jsem si myslela, že jsem snad zemřela, tak jsem se pokusila pohnout, ale ono to šlo. Babička v ten moment zmizela a já dále plavala nad hladinu. Jenže ty mrtvoly na dnu, už nebyly! Zdálo se mi to, nebo ne? Když jsem už vyplavala navrch u břehu seděla Justy, celá od slz a řvala. ,,Neee! Je to jen moje chyba! Proč, sakra! Sakra, celý život je na nic! Proč tu vlastně jsem! Celá rodina mi zemře, sestřička se mi ztratí a nejlepší kamarádka se utopí.. A všichni.. a všichni mou vinou!" válela se po zemi a hysterčila. V tu chvíli mi to došlo.. Vždy jsem věděla, že v sobě má hodně smutku, ale že by tolik!?. Znám ji hodně na to, abych věděla, že ona jen tak na potkání své pocity nerozhazuje. I mně je nedává najevo a to je už co říct. Ale to, že by si dávala za vinu smrt její rodiny. To snad ne! Vždyť ji přece všichni řekli, že to byla chyba motoru. Když jsem, tak přemýšlela nad vším možným, uniklo mi, že ona mně celou tu dobu pozoruje. ,,Storm.." vykoktala ze sebe a urychleně si utírala slzy a nahodila zase ten obličej, že jí je všechno jedno, že se ničeho nebojí a tak. Ale šlo na ní vidět, že za to co jsem viděla se stydí. Po té krátké odmlce pokračovala: ,,Jsi to vážně ty?!" udiveně na mně hleděla. Pokusila jsem se promluvit. Když mně vidí, tak snad mrtvá nejsem, ne? ,,No, jasně, že to jsem já.. Kdo jiný by to byl? Luis Armstrong?" ještě jsem trochu chraptila, ale jinak se mi mluvilo docela dobře. ,,Storm! Ty.. ty.. jsi naživu?" zaradovala se Justy, ale zdráhala se mně obejmout. ,,Proč neobejmeš kámošku?" zeptala jsem se ze srandy. ,,No? Jsi to vážně ty? Není to tvůj duch? A navíc.. si hrozně špinavá.." sklopila oči dolů. ,,Duch, proboha co to máš za nápady?!" ušklíbla jsem se, ale potom jsem se hned opravila.. ,,Nebo, vlastně.. i to je možné." ,,Co to plácáš?" vyvalila oči. ,,No víš.. Tam dole.. Viděla jsem tam nějaké mrtvoly a potom tam už nebyly. A navíc.. voda byla růžová.. a taky.." chtěla jsem jí říct i o babičce, ale to by už na ní bylo moc a nikdo jiný by mi zase nevěřil. No, tak babičku si nechám radši pro sebe. ,,Pane bože, ty jsi tak dětinská Storm! Já se tu bojím, že jsi mrtvá a ty si tu hraješ na růžovou vodu a na mrtvoly." zavrtěla pohrdavě hlavou.

Xx..D.I.S.K.U.Z.E..xX

1) Tak co jak se Vám líbí?
2) Jak si myslíte, že to bude pokračovat?
 


Komentáře

1 Charmed-ka.Pavla → SB Charmed-ka.Pavla → SB | Web | 12. července 2010 v 14:40 | Reagovat

1) přečetla jsem zatim jen kousek, ale vypadá to dobře
2) tak to nevim..nechám se překvapit :-)

2 Mišule Mišule | Web | 12. července 2010 v 14:56 | Reagovat

1.Líbí;)
2.Dostanou kouzelnou moc;)

3 PawliinQa^ »Your affs_♥ PawliinQa^ »Your affs_♥ | E-mail | Web | 12. července 2010 v 17:56 | Reagovat

1) nepřečetla jsem si celé, ale začátek se mi líbí:)
2) netuším:D

4 Ami12♥ Ami12♥ | Web | 12. července 2010 v 19:39 | Reagovat

1) celkem dobré
2) myslím,že určitě

PS: nechci tě nijak opravovat,ale máš tam chyby tipu: ve 4.pádě je mě,né mně. Ale to máš jedno,ten děj je fajn

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2011 WeousH*

Někdy se zase vrať;)..